3 MĚSÍCE V EGYPTĚ JAKO ANIMÁTOR

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Předem se omlouvám za to, že občas odbočím od tématu někam jinam a zase se vrátím. Pokud by bylo něco k nepochopení, napište mi! 
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Píše se rok 2014, jsem v maturitním ročníku a přemýšlím.. Co po maturitě? Jak využít ty 4 měsíce prázdnin? Půjdu si sednout za kasu do Kaufiče, do Tesca nebo nakládat okurku do “čížů” ?
Od malička jezdím s rodičema každý rok k moři, vždycky mě tam fascinovali v hotelu ty týpkové, co tam celej den poletovali, starali se o to, aby lidi měli dovolenou ještě příjemnější a zábavnější.
Komunikovali, nabízeli desítky aktivit denně. Byli chtě nebo nechtě součástí naší každé dovolené a i přes jazykovou bariéru jsem s nima byl vždy kámoš!
Pamatuju si, jak jsem si vždycky říkal : “TOHLE BY BYLA STRAŠNĚ FAJN PRÁCE!”.. Věřte tomu, že mě ani ve snu nenapadlo, že se někdy vůbec o ní budu vážně ucházet.
Listopad 2014, brouzdam po internetu a odesílám do všech lepších cestovních kanceláří v ČR svůj životopis. Muselo jim připadat asi hodně vtipný,
že kluk kterej v životopisu uvádí “Student : Střední průmyslové školy Elektro / Automatizace” se uchází o takovou práci, ale proč ne. ZKUSIT SE MUSÍ VŠECHNO!
Zoufale jsem čekal na odpověď alespoň jedné CK, která by měla o blázna jako jsem já zájem. Byl jsem totiž pevně přesvědčenej o tom, že jsem ten pravej pro tenhle JOB!

ZÁZRAK! První nejmenovaná CK se ozvala, vyrážím na “Casting”, kde v sále potkávám dalších 60 uchazečů. Jeden po druhém chodíme před komisi, kde vedeme 5 minutový rozhovor v AJ. Rozhovor se týkal všeobecných informací o nás + proč jsme si tuto práci vybrali, vztah k lidem, koníčky atd. Zdá se to v pohodě že? Jenže kromě komise před vámi sedělo dalších 60 lidí, který čekali na to, kdy a v čem se přeřeknete. Naštěstí všichni byli v takovým nervu, že ani nestihli soudit druhý, natož posoudit svůj výkon. Po 3 hodinách a nějaké přestávce se dostáváme k druhému bodu, kdy jsme si měli vymyslet libovolnou aktivitu, kterou by jsme “aplikovali” jako zábavu v hotelovém resortu. Popravdě už si moc nevzpomínám na tu svoji, ale rozdělil jsem si přítomné uchazeče na dva teamy a vymyslel naprosto jednoduchou, ale zábavnou soutěž. Troufám si říct, že moje číslo bylo jedno z těch lepších. Po 7 dlouhých hodinách prosezených v tělocvičně na lavičce jsem vyšel před budovu, kde se casting konal. Šance jsem si dával 50/50.. Za 14 dní se ozveme.. Ano, vážně se ozvali : NEBEREME VÁS. (díky moc)

Nevzdával jsem to, jsem člověk, kterej je zvyklej vyhrávat ať už jde o cokoliv. Již jsem psal, že životopis s motivačním dopisem, jsem odesílal v prosinci. Právě teď je ale březen 2015. Sedim doma za počítačem a odesílám podruhé ŽIV+M.D. do CK Blue Style. Za 15 sekund po odeslání e-mailu mi zvoní telefon se slovy “Karle, víme o vás, máme o vás zájem, kdy se můžete stavit na pohovor?". Tohle byl sakra velkej DREAMCALL. Ano ten telefon zvonil opravdu cca po 15 sekundách, taky sem nechápal tu rychlost. Další týden ve čtvrtek sem se dostavil na OSOBNÍ, podotýkám osobní pohovor do Prahy.

"Bez nadšení pro tuhle práci se do toho ani nepouštej!”. 

Na pohovor jsem přijel ve skvělý náladě, byl jsem připravenej ukázat co ve mě je. Požadovaná angličtina na lepší úrovni mi nedělala problem.

Ovšem si nepředstavujte, že přijdete na pohovor a chtějí vás tam vydusit z jazyku jako úča u tabule ve škole. Jednání je naprosto profesionální a na úrovni. Promluvíte si o náplni práce, trošku “odprezentujete” všechno co téhle práci víte a to je na tom všem asi to nejdůležitější. Pokud víte co vás čeká, už vás tolik věcí nepřekvapí. Jelikož jsem se s prací animátora setkal několikrát jako host hotelu, věděl jsem téměř přesně do čeho jdu, co mě čeká a co bych měl od toho všeho čekat.

Pohovor se konal ve čtvrtek a já už v pondělí po víkendu obdržel e-mail : “Nabízíme destinaci EGYPT - Hurghada”. Neváham ani minutu. Volám, že nabídku beru a 29.května jsem připravenej na odlet. Nevěděl jsem bohužel přesně hotel do kterého poletím, ale informace o odletu byla směrodatná a já o 3 dny později jel podepsat smlouvu.

Přečetl jsem si právě tři předchozí odstavce a řekl si : “Jojo kámo, přesně tak skvělý ti to všechno v tu dobu připadalo.” Věděl jsem, že jsem si na jednu stranu splnil svůj sen, ale znáte to.. VŠECHNO MÁ I DRUHOU STRANU MINCE. Čekala mě maturita a sám jsem si nemohl bejt přece 100% jistej, že dopadne tak dobře, abych mohl v určenej termín prostě odletět a nemusel se vracet na nějakej ubohej maturitní repec. “Hvězdy září taky v září” jsem si furt dělal srandu, ale v tuhle chvíli mi to už ani tak vtipný nepřipadalo. Můžu říct, že to byla pro mě jedna velká motivace proč tu maturitu prostě dát!
Proč se ještě o to víc začít učit a věnovat tomu maximum, abych si kvůli svojí lenosti nezkazil prázdniny. Vyplatilo se mi to teda?

Vyplatilo no, odmaturoval jsem s vyznamenáním a po poslední zkoušce z Elektroniky jsem si uvědomil, že jsem si tímhle výkonem už opravdu otevřel bránu do Egypta.

I když je maturita oříšek, nebylo to pro mě zdaleka to nejtěžší. Je tady ještě rodina. Rodina kterou vidíte den co den a připadá vám divný, když se nevidíte tejden, ALE CO TAKHLE 4 MĚSÍCE?
Rodiče, prarodiče, ségra, kamarádi a přítelkyně.. Musel jsem se prostě rozhodnout, jestli jsem schopen na takovou dobu zdrhnout a udržovat kontakt jenom po Messengeru a FaceTime.
Bylo to fakt hrozně těžký! Po 2,5 roce tady nechat přítelkyni, zavřít dveře u pokoje, říct rodičům, tak ahoj za 4 měsíce a prostě letět. Možná se všichni cítíte jako hrdinové, že by to pro vás rozhodně težký nebylo, že vypadnout od rodičů je přece ok, ale pro mě třeba nebylo.. Já si jich nejvíc vážím a nebylo to tak lehký. Poslední 3 dny jsem strávil právě s přítelkyní a rodinou. Čim víc se to blížilo, tim víc jsem si uvědomoval, jak to bude sakra hard. Ve vztahu si v tomhle případě musíte 100% důvěřovat, jinak to nemá smysl. My si důvěřovali, a proto jsme se rozloučili s tím, že až přijedu bude všechno tak jako do teď. (Nebylo.) Večer 29.5 jedu na letiště. Letí mi to v 1 ráno. Dostal jsem pokyny, že na letišti v Egyptě bude čekat Mohamed. Letím do hotelu SUNRISE ROYAL MAKADI RESORT.

Sedíte v letadle, koukáte se ven. Necháváte tady všechno, nechal sem tu snad dokonce i kus sebe. Připadal sem si hrozně divně, ale furt sem měl pocit, jako kdybych letěl na dovolenou a měl se za 14 dní vrátit. Bohužel sem věděl, že to fakt takhle nebude. No nic, už jsem se rozhodl, jdu do toho.

Jsem v Egyptě, potkávám Mohameda. Mohamed mluví plynule česky a dává mi pokyny co a jak. Beru kufry (k tomu jak se zabalit na 4 měsíce se ještě vrátím) a společně s jednou kolegyní odjíždíme do hotelu, kde už mě čekali další kolegové. Opravdu jsem neměl ani tušení, že mě poslali do největšího hotelu v Hurghadě. Byl jsem fakt neskutečně zmatenej, přijel jsem na místo, který mělo bejt na další 4 měsíce můj domov. Hotel byl fakt nádhernej, komplex snad větší, než město ve kterým bydlim.. Neměl jsem jednoduše slov. Po snídani mě hodili golfovým vozíkem na pokoj, kterýmu budu ještě chvíli říkat “domov". (To co vidíte na obrázku je ubytovna pro zaměstnance naprosto mimo areál, procházelo se do něj přes bránu, kde nás den co den šacovali, jestli něco nepronášíme.)

Beru domácí outfit, uleham usínam na 4 hodiny. Zdálo se mi za ty 4 hodiny tolik věcí, že to ani nejsem schopen popsat. Měl jsem v hlavě jak se říká fakt guláš. Začal jsem přemejšlet, jestli to bylo správný rozhodnutí a to jsem do práce ještě ani nenastoupil. Spánkovej deficit a změna prostředí dělá samozřejmě svoje.

Na 4 měsíce domov?

Po “vydatném” spánku beru outfit pracovní viz. obrázek a jdu s kolegou (kterému říkejme třeba Petr) na oběd.

Petr mě sezmanoval s pravidly hotelu, který nebyly teda zrovna mírný, ale neviděl jsem jediný důvod, proč bych je nezvládl dodržovat. Jednalo se například o to od kdy do kdy můžeme chodit na snídani, oběd a večeři, jak musíme jednat s personálem atd. Domluvili jsme se, že se cca týden budu rozkoukávat, a pak se dám do práce naplno.

V úvodu jsem uváděl, co to vlastně DĚLAT ANIÁTORA V HOTELU znamená. Bylo to však pouze hodně stručně a tady bych se o tom chtěl víc rozepsat. (Jen tak pro zajímavost to opravdu není dělat animace na počítači, jak si většina lidí myslela. Na to bych nemusel jezdit do Egypta, ale mohl zůstat doma v příznivých teplotních podmínkách). Dělat animátora v hotelu znamená se od rána do večera věnovat lidem. Musíte se v hotelu věnovat klientům CK (my měli na hotelu pro představu 250 českých klientů / hotelový resort byl pro cca 2 tisíce klientů), věnovat tím stylem, že je seznámíte každý den s programem, který je na ten den připravený. Co je myšleno tím programem se asi ptáte? Programem je myšleno velký výběr všech možných aktivit na celý den. Aktivit bylo cca 20 a každých půl hodiny se na několika místech po hotelovém resortu něco dělo. Opět pro představu např. od 10:00 - Yoga / 10:30 -  Belly dance / 11:00 - Voleyball / 11:30 - Waterpolo.. atd. Takhle aktivty probíhaly celý den, každý den od 10:00 do 17:30. Asi si právě říkáš? A to si jako na všech zvládal bejt jo? No nezvládal.. Hotel měl totiž ještě svůj animační team, který čítal asi 21 lidí. Tyhle lidi se starali o to, aby v daný čas daná aktivita probíhala. Proč jsem tam teda byl já a Petr? Já a Petr jsme v hotelu nebyli jen tak pro srandu králíkům. Možná si dovedete představit, že ve 2 lidech obejít 250 čechů den co den v tak velkým resortu nebyla sranda. Ale proč jsme je jako obcházeli? Měli jsme s Petrem seznam aktivit, na které se v daný den dostavujeme a působíme tam jako česky mluvící “překladatelé”. Hned za první dva dny jsem zjistil, že asi 70% čechů má s angličtinou vážnej problem a nerozumí mnohdy ani základním frázím (a to nemyslím v žádném případě špatně, ale je to tak). Takže se dostáváme k tomu jak vypadal můj denní harmonogram první týden?

8:50 - Budíček, vstávam, neupravuju si vlasy, protože už jsem po prvních dnech zjistil, že pot bude za 20 minut opět můj kámoš. Hygiena ale na prvním míste.
9:25 - Vyrážim na snídani.
10:00 - Jsem po snídani, začíná mi pracovní doba.
Vycházím s Petrem z jídelny, Petr mě jde seznámit s klientama, který do hotelu přijeli ještě předemnou (Petr mimochodem uz byl v tuhle chvíli v hotelu už měsíc). Jdeme na pláž a dále se seznamuju s tím,
jak tahle práce vlastně vypadá, i když jsem to vlastně už tak nějak tušil. Všichni klienti jsou hrozně v pohodě a je zatím vidět, že si přijeli dovolenou užít.
Z počátku jsem nevěděl, jak s klienty začít komunikovat. Jak je oslovit? Jak jim vůbec aktivity nabídnout a podat to tak, aby je to zaujalo..
Když k někomu přijdete a řeknete mu “Dobrý den, od 16:00 je Vodní pólo, přijdete?”, tak na vás budou pravděpodobně koukat jako na blba a určitě nepřijdou.
Dopoledne hrozně uteklo, zastavili jsme se asi u 8 rodin na pláži, informovali je o celkovém denním a potom večerním programu v hotelovém amfitieátru.
12:30 - BREAK! V prvních dnech jsem odcházel na pokoj si odpočinout, velká teplotní změna oproti ČR mě vždycky stihla za dopoledne unavit.
14:00 - Lehl jsem si na hodinku, ale i to stačilo, jdu na oběd / kafe a zpátky do práce!
15:00 - Práce volá, venku asi trilion stupňů, ale nic si z toho nedělam první dny sluníčko bylo fakt příjemný, ale v “uniformě” se člověk dokázal pořádně zapotit.
Chodit v 45 stupních v teniskách, no zkuste to a uvidíte sami..

Čeká mě opět to samé, co dopoledne, jen obcházíme s Petrem zbytek areálu. Zastavujeme se u všech bazénu (hotel jich měl asi 5) a zvládáme zdatně navštívit téměř všechny klienty.
Moc sem nemluvil, spíš pozoroval a učil se jak s klientama jednat. Ono to nebylo prostě tak jednoduchý, jak sem si to barvil, ale to mi mohlo bejt jasný.
17:30 - Odpolední šichta pro nás končí, lidi odchází od bazénu. Letíme na pokoj, dáme opět chvilinku odpočinek a připravíme se na večer.
(Může se zdát, že 2,5 hodiny práce odpoledne, jako vážně? Ale když je venku takový vedro, hodina v tomhle případě znamená hodiny tři a věřte tomu, že to tak opravdu je.)
19:30 - Jdeme mezi lidi. Na večer nahazujeme normální outfit viz. obrázek.
Jelikož byl ten areál vážně obrovskej, tak bylo připraveno jak venkovní sezení, tak i sezení u recepce. Obě tyhle “oblasti” byly vážně velký a dalo zabrat opět mezi kvantem
Rusáků, Němců a Belgičanů hledat Čecha! Naše večerní náplň práce byla prostá. GUEST CONTACT! Komunikovat s lidma, jak se jim v hotelu libí, jestli jsou spokojení,
jestli něco nepotřebují atd. K čemu to bylo dobrý? Asi by nebylo úplně nejlepší, kdyby přijeli domů a řekli “NIKDO TAM O NÁS 12 DNÍ ANI NEZAVADIL A NEMĚLI JSME S KÝM ŘEŠIT NEDOSTATKY!”. Bral jsem tu práci zodpovědně, všechny problémy jsem se snažil řešit hned i když šlo o banatlity typu : Nefunguje nám karta od pokoje, jejíž vyměna trvala cca 20 sekund na recepci, ale kvůli jazykové bariéře se třeba klienti nedomluvili, a proto mě požádali o pomoc.

Neskutečný duo, který jezdí do hotelu snad 5x ročně.

GUESTCONTACT - Velice důležitej pojem při práci animátora. GuestContact je vlastně náplň týhle práce. Klienti musí vědět, že se v hotelu mají na koho obrátit a mají s kym řešit jakýkoliv problém.
Větu “Je všechno v pořádku?” jsem za dobu co jsem byl v Egyptě použil asi 1000x. (Ale bylo třeba se ptát pořád dokola!)

23:00 - 0:00 - Vracím se zpátky na pokoj. Prvních 14 dní se tento harmonogram opakoval. Byl jsem si ve všem jistější a jistější. Zjišťoval jsem “Jak na lidi” a každým dnem mě ta práce bavila víc.

Já a kolegyně z KidsClubu.

Čtu si zpětně, jak jsem ten harmonogram popsal. Bejt čtenář, tak si asi řeknu, že to tak náročný nebylo, ale ono pracovat s lidma je náročný samo o sobě. Stačí se zamyslet nad tím, kolik
lidí člověka štvalo jen ve školním kolektivu a to těch lidí bylo maximálně 30 a né 250. Tím nechci říct, že by mě někdo štval! Platí tady přísloví : “Jinej kraj, jinej mrav.”
Všichni se k vám nebudou vždycky chovat tak mile a vstřícně, ale vy si musíte udržet stálej úsměv, dobrou náladu a nemračit se. Lidi to totiž nezajímá, oni si přijeli dovolenou užít
a né se koukat na znuděnej xicht 19 letýho kluka. Tímhle jsem se řídil celou dobu, bejt na lidi milej, milej a ještě jednou milej za každý situace.

Prvních 14 dní úspěšně zamnou a teď mi nastanou další povinnosti! Co to je za povinnosti ptáte se? Ono dělat animátora neznamená pouze chodit mezi lidi, nabízet jim aktivity, seznamovat
je s programem a neustále se usmívat, aby jejich dovolená byla co nejlepší.

Takhle vypadaly večery s klientama, který ani po celodenních aktivitách neměli dost.

(A to jsme my byli jedině rádi!)

Hrajeme hru ČESKO.

CHECK IN / CHECK OUT
Pokusím se to co nejlépe popsat o co šlo : Je 23:00 a právě se vracím z práce. Přijdu na pokoj a jsem samozřejmě jako každej den mega unavenej. Nastavuju ale budík na 2:00 a jdu spát!
Usínám cca půl hodiny a jako kdyby za 5 minut slyšim drnčení budíku. Vstávám, jdu okamžitě na recepci, protože ve 2:45 odjíždějí klienti z hotelu. (Někdy odjížděli 4, ale někdy jich bylo klidně i 85)
Přijdu na recepci, recepčního se zeptám kolik klientů mi odjíždí, abych si zkontroloval, jestli sedí pokyny, které jsme vždycky večer před odletem dostávali na mail. Pokud vše sedělo přivítal jsem
v noci klienty, vybral si od nich kartičky od pokojů a rozdal společně s pánem z recepce balíčky se snídaní. Musel jsem jednoduše dohlídnout na to, že přijde kdo přijít má a do autobusu posadím
přesný počet lidí, kolik v autobuse sedět musí! Pokud jde vše hladce a bez problémů beru do ruky mikrofon a dávám klientům veškeré informace o tom, co je čeká na letišti, co lze a nelze
z Egypta vyvážet a pokud by se pokusili něco vyvést, kolik dolarů si mají předem připravit. (Pro příklad : Pokud se někdo pokusí vyvést korál, může dostat pokutu až 700$)
Jdu zpět na pokoj a nastavuju budík na 5:50, protože do hotelu klienti akorát přijedou. Předem opět vím přesný počet, ale nikdy jsem si nemohl být jistej jestli přijedou na hotel v 6:30 nebo až v 7,
protože se vždycky mohl na letišti někdo zdržet popř. letadlo mohlo mít trošku zpoždění. Vždycky ale na recepci čekám od 6:00! Po příjezdu klientů sem si všechny usadil na recepci
a seznámil je s tím co je na hotelu čeká, kde co najdou, od kdy do kdy je snídaně, oběd, večeře a nějaké takové základní informace, aby se do 17:00, kdy byla vždy informační schůzka
byli schopni v hotelu pohybovat. Odcházím na snídani a poté zpět na pokoj. Pokud jsem měl takto CHECK-IN a CHECK-OUT zasebou v jednu noc měl jsem poté nárok spát cca do 11-12 hod.
Na pokoj jsem přicházel někdy v půl 9, ale stejně.. Nenaspal jsem skoro nic, byl to přerušovanej spánek, kterej za moc nestál. Sluníčko a následných 52 stupňů tomu moc nepřidalo.
Mě to ale bavilo! Bavilo mě, že jsem v 19 letech pro někoho osoba, která je může s něčim seznámit, něco jim ukázat s něčim poradit.

3:00 ráno, noční CHECK-OUT na recepci.

(Tak hladký ty příjezdy zase nebyli. Řešil jsem samozřejmě často, že “JÁ CHCI BEJT U MOŘE” a “JÁ CHCI BEJT ZASE U BAZÉNU”, ale i tak se to dalo zvládnout
a vždy jsem se snažil klientům vyjít stoprocentně vstříc, protože jsem sám věděl, že po náročným letu s minimum spánku se nikomu nic řešit prostě nechce. Takže jsem se snažil já a klienti, který neuměli ani slovo anglicky to samozřejmě ocenili 10x tak víc!)

Už jsem se zmiňoval, že vždy po příletu byla od 17:00 informační schůzka. První týdny jsem se samozřejmě od naší úžasný delegátky učil. Informace, který podávala lidem
byly i pro mě nový a já jsem musel u bazénu i na pláži vždy vědět veškerý info jako ona, protože postupem času jsem pochopil, že to není o pár pojmech. Člověk se musel začít fakt učit,
ale né učit jako ve škole. Musel jsem pohotově sbírat informace, abych na otázky lidí byl schopen odpovídat hned!

Staral sem se i o detičky! Tohle je zrovna středa a na programu byl oběd s dětmi.

“Kolik stojí tenhle výlet?” / “V kolik se na tenhle výlet vyjíždí?” / “Jak dlouho trvá tenhle výlet?” / “Kde najdu Mexickou, Italskou, Asijskou, Steakovou.. restauraci?”
“V kolik máme odlet?” / “Dostaneme ráno před odletem nějaké balíčky?” / “A co ten průjem tady, co si na to máme koupit?” / “A bude na tom výletě mluvit někdo česky?”
“V kolik tady bude delegátka?” / “Jak tady funguje doktor?” / “Jak se můžeme objednat do restaurací?” / “Proč neni žádná z volitelných restarací volná?”
“Proč dneska k snídani nejsou lupínky žlutý ale hnědý?” / “Kolik tady berete?” / “A vezmou mi holky z mini-clubu kluka na delfíny i když je mu 15?”
“Včera byl řízek a dneska neni, jak je to možný?” / “Jak hluboko se potápí ta ponorka?” / “Nejde mi karta od pokoje co s tim mam dělat?”

Hotel.Animátor Tito byl jeden z nejlepších lidí, který jsem v Egyptě poznal.

OTÁZEK BYLO ASI TAK NEKONEČNO!
ALE MUSEL JSEM ZNÁT ODPOVĚĎ NA VŠE.

Některý dotazy byly fakt hloupý, ale některý na místě. Asi hned druhej den, po příletu se mě klienti ptali :  “Kde najdeme všechny ty restaurace, který hotel nabízí”, ale já pomalu nevěděl kde bydlim
natož, kde jsou nějaký restaurace. CO JSEM UDĚLAL? Zašel jsem na recepci, nechal si vytisknout A4 plánek hotelu, nastudoval ho večer na pokoji a druhej den "machroval jak pán",
protože sem věděl KDE JSOU VŠECHNY RESTAURACE!

Pokud bych se vrátil k tomu nočnímu vstávání, tak to mě čekalo vždy v ÚTERÝ v noci a ve ČTVRTEK. Kolega Petr měl PONDĚLÍ a SOBOTU.

Aby to nebylo jen o fotkách kde jsem já, tak i taková nepříjemnost se mi stala.

A výsledek?

Nepředstavitelný shánět někde v Egyptě nabíječku na MacBook! :D

(Párátko a smotek omotaný lepenkou z lékárny)

Celej článek mluvím vlastně jen o náplni práce, ale mělo to i tu druhou stranu mince, o který jsem se nenápadně zmínil už na začátku. Rodina.. Upřímě mi dost chyběla. Nikdy jsem nebyl ten týpek, kterej rozhlašoval před kamarádama, jak fotr a matka sucks, už abych byl z baráku a podobný věci. Chyběla mi babička s dědou, chyběla mi ségra, chyběla mi přítelkyně. Díky tomu, že na hotelu byla celkem ucházející Wi-Fi, tak jsme se mohli kdykoliv (podotýkam kdykoliv znamená mezi 23:30 - 9:00) slyšet, ale i tak to časově moc často nevycházelo. Co se týče vztahu, tomu to bohužel neprospělo. Taková dálka nás spíš názorově a celkově od sebe rozdělila, než zblížila. Momentálně už s přítelkyní, se kterou jsme spolu byli 2,5 roku než sem odjel nejsme. Po návratu už jsme si tolik nerozuměli a to je asi vše, co bych k tomu mohl říct. Jak sem četl nedávno na Twittru u jedné slečny : “Hodně sem toho ztratila, abych mohla hodně získat.” - Přesně takhle nějak to prostě beru. (Jen opět pro informaci odbočím : Animátoři, který byli v hotelu od agentury měli zakázáno na recepci Wi-Fi používat, hrozil jim za to vyhazov). Měl sem nespočet splínů, nespočet večerů jsem neměl náladu na nic a na nikoho, ale byla to škola! Přesně jak se říká, to co vás ve škole nenaučí. “ŠKOLA ŽIVOTA.” Musíte se už ve většine případech spolehnout sami na sebe.

Tachykardie mě doběhla, EKG v Egyptě mají taky.

Tak a už jsme skoro u konce, posledních pár informací, který by vás mohli zajímat.

1. Za celou dobu pobytu jsem prodělal 3 angíny a jedno podezření na tachykardii. Doktora jsem navštívil asi 4x. (Klimatizace je velkej zlobr)
2. Faraonova pomsta přišla po 3 týdnech.
3. Jeden den v týdnu a to v ÚTERÝ jsme měli celý den volno.
4. Balení před odletem do Egypta probíhalo asi tejden. Vezl sem dva kufry a fakt sem si nedokázal představit, že bych byl holka a měl k tomu táhnout ještě nějakou žehličku na vlasy a podobný nesmysly.
5. Domů jsem se podíval po 75 dnech na 3 dny, pak sem opět odletěl do Egypta.
6. Mluvil jsem na začátku článku o tom, že jedu dělat animátora na 4 měsíce a článek má název “Jak sem 3 měsíce dělal animátora. Ano, nakonec jen 3 měsíce. Poslední 3 angína mě popadla takovým způsobem, že jsem byl nucen jako animátor skončit a letět domů.
7. Zdravotnictví v Egyptě je celkem na úrovni Evropská Pojišťovna vždycky vstřícná.
8. V tom neskutečným množství lidí jsem poznal jednoho skvělýho člověka, se kterým máme skvělej kamarádskej vztah až do teď. (Ahoj Kristý!)
9. Nejvíc sem se těšil v ČR na svíčkovou.
10. Plat? To se přece neříká :)

Přílet do ČR.

A dalo mi to teda vůbec něco?

Dalo mi to tolik, kolik mi to vzalo. V jednu chvíli máte pocit, že je všechno na nic a druhej den jste z toho venku. Někdy je vám naopak natolik fajn, že už byste nejradši domů nikdy nejeli. Není to vůbec o tom, že by mě ta práce nějak později štvala nebo tak. Měli jsme dobrej kolektiv, můj šéf byl skvělej, možná i nejlepší, delegátka byla 3 měsíce skoro jako vaše ségra se kterou probíráte, všechno a všechny. Bylo to o zvyku, nechci totiž udělat článek o tom, že napíšu jen to pozitivní a to negativní necham stranou, aby si to každej vyzkoušel sám a narazil. Je třeba se zamyslet nad tím, jestli na to člověk fakt má a já nakonec zjistil že mám. Zdokonalil sem se v angličtině, vyzkoušel jsem si neobvyklou práci, potkal stovky a stovky lidí. Jsem vděčnej za to, že jsem měl tu šanci si tohle zkusit!

Já jen doufám, že jsem nezapomněl na nic, co jste se chtěli dozvědět.

Pokud se chcete na cokoliv zeptat můžete dole v komentářích, budu jedině rád.

Snad se vám článek líbil a nakonec přidávám ještě pár fotek.

AHOJ!

Za případné chyby v článku se moc omlouvám.

Z výletu CATAMARAN, kde jsem působil jako TOURGUIDE každous středu.

Den VOLNA! 

PRVNÍ MĚSÍC V EGYPTĚ!

TOURGUIDE na 4KOLKÁCH, bylo to nejvíc skvělý!

Můj parťák na CATAMARANU, mistr ve šnorchlování.